K hraniční poruše

Dodávám, že čím dýl pracuji s duševně nemocnými a mými klienty byli a jsou i lidé s hraniční poruchou, tím větší k této poruše mám respekt. A ta vyučující a její definice to ještě víc zesílila.

Je mi jich strašně líto, a to právě proto, že nedostali prakticky ani šanci, aby se jejich osobnost vyvíjela standardně. Také vím, že mohou prožívat takzvané disociativní stavy; to je stav, kdy nedochází jen ke ztrátě paměti, ale i k „vypnutí“ těla. Takže takový člověk nad sebou ztratí kontrolu a švihne sebou.

Upozorňuji vás znovu: vy si třeba myslíte, že když jste parafilici a zneužijete miminko nebo třeba 3leté dítě, či jej bijete, že si to přece nebude pamatovat. Jenže víte, co tím způsobíte? Třeba právě tohle. A vězte, že například pomocí hypnózi se lze vrátit i do těchto dob a vy tedy budete odhaleni. Zničíte člověku život. To nikdo normální neudělá. Když seš agresor nebo úchyl, laskavě si nedělej děti a ani se k nim nepřibližuj. Díky.

PS: Nejsem si jistá, zda jsem zde sama někdy nepopletla dva podobné termíny, tak jen, aby bylo jasno: disociativní porucha je právě ono vypnutí mozku i těla, tzv. mnohočetná osobnost. (Takže ne, mnohočetka není nic z oblasti schizofrenie.) A disociální porucha jsou sociopati, psychopati, prostě to, co všichni známe hlavně od medializovaných vrahů. Tož tak.

Disociály ve své rodině rozhodně mám, stejně tak jinak narušené lidi. A moje milovaná babí? Ta chudák měla krom alkoholismu i to, co já, mním. Tedy geneticky to mám nejspíše po ní, ačkoliv jsme o tom ani jedna tehdy nevěděla.

PS1: Porucha osobnosti se léčit (farmakologicky) nedá, tedy ten, kdo má poruchu osobnosti, ji bude mít napořád. Toto nelze nijak zvrátit. Ale lze to zlepšovat, respektive vaše soužití s poruchou. Pro „hraničáře“ je prý skvělé DBT, což je zde věčně plné (v Bohunicích) nebo komunita Kaleidoskop, kde se tito lidé učí, jak s tím nakládat a vycházet s ostatními.

* Jo a samozřejmě, i my, pracovníci, zažíváme mnohdy právě ty vlny lásky x nenávisti a různě se to střídá – jednou je to jeden pracovník, pak jiný atp.🙃 Ale skutečně, čím déle je znám a v rámci možností víc a víc chápu jejich poruchu, tím víc toto vše beru s klidem a naopak mám obrovský respekt před jejich nepředstavitelným utrpením, co se odehrálo v jejich zpravidla velmi raném dětství.

A zde mé letošní sluneční brýle opět od Vuch; myslím, že jsem vám je ještě neukázala🙃 Už se těším, až je vynesu!

Komentáře nejsou povoleny.