K pečovatelkám dodávám, abyste nad nimi v žádném případě neohrnovali nos! Možná si myslíte, že „jen“ utírají zadky. Jenže vy tohle neděláte. Nemáte na to; ať už kapacitu nebo finance. Takže váš blízký skončí v nějakém domově. Buďte prosím rádi, že za vás tu péči převezmou. Tahají se s lidmi a mnohdy samy. Kolektivy jsou často toxické. Ano, jejich náplní je i ta hygiena, stejně jako krmení. Ale taky si s klienty povídají. Na rozdíl od rodiny s nimi tráví čas.
Pokud si i nadále této péče nevážíte, neměli byste opomenout jednu zásadní věc. Možná jste ještě relativně mladí. Ale i vy dost pravděpodobně jakoukoliv ošetřovatelskou/pečovatelskou péči jednou využijete. Pokud to mladí nedají ani tak, že byste aspoň byli doma, pak skončíte právě v nějakém ústavu. A vězte, že budete rádi za postel, teplo, hygienu, stravu a hlavně ten kontakt s lidmi. A mnozí ještě dožijí s hořkou pachutí, kdy se nejbližší objeví jen, aby se ujistili, že ten barák nebo životní úspory padnou právě do jejich klína. Tohle je amorální hnus, který se, existuje-li něco po životě, doufám velmi tvrdě trestá.
To, že je vám 30 nebo 50 a ještě se cítíte fajn neznamená, že jednou sami nevyužijete právě nějakých služeb či domovů. A možná si na smrtelném loži vzpomenete na své rodiče, prarodiče…
Celkově nesmíme zapomínat na to, že uteče jen pár let/desetiletí a my budem v roli nemohoucího. Nebo se nám ještě dřív nedejbože stane vážný úraz, nemoc, cokoliv. A pak budem jedině rádi, bude-li o nás postaráno.
Virtuální (slovní) blitinky od carevničky 