Tři jsou zhudebněné, resp. jsou to jen skromné a nedokonalé demověcičky, ale už vím, jak to má vypadat a až budu ve zkušebně, pokusím se o lepší nahrávky a doplním ony tři o další. Jo a někde mám omylem místo „mi“ špatně „my“, ale nevím přesně kde, tak sorry 😀 (už jsem to opravila). Edit: 19 už je zhudebněných a nová jedna čeká :-P. Mmch. sem postupně přidávám další dílka.
Zde dávám své texty, jinak tu už jedna je, ale dám ji sem znovu:
Chladný den (aka funussong)
Byl chladný den,
tehdy, když list opadá
lehce ze stromu.
Tíha ticha dopadá
Přeruší ho zvuk zvonu
Slzy se derou ven
Proč oči, jež zapadly
Oči, co leskly se sklem
Modré je jen nebe
A vlahá je ztuhlá zem
Která přijme právě tebe
—————-
Kousky hlíny se v rukou rozpadly
Padají na tebe jako déšť
Nemáš ruce v pěst
Není v nich citu ani krve
Dnes jsi pryč, ale byl’s tu prve
………….
Oči kryjí ztěžklá víčka
Náhle zhasila se svíčka
Nemůže víc vzplát
Budeš totiž věčně spát
Slepci:
Slepci jdou v davu městem
Pásky na očích a trpí steskem
Vrážejí do sebe, klapou bílou holí
Jsou zmateni, rány se nehojí
Proč, odkud a kam kráčí?
Proč se jejich obočí mračí
Květiny voní přes smog města
Nikdo neví kam vede jejich cesta
Padají z krku křížky
Ruce objímají mřížky
Vězněm v těle i v duši
Nikdo nechce nic tušit
Směru není, jen bezcílný krok
Když jsi jen další otrok
Marných nadějí a absurdních snů
Když ani nevíš, kolik ti zbývá dnů
Zmatený dav dál se šine
Červená nit cestou se vine
Marný cíl, nikdo ho nezná
Jen těla mrznou jak v půlce března
Kašna:
Voda tryská, kašna se plní
nedávno tu nestála, tak jako my
jen jeden ze dvou… a slunce pálí
konečky prstů zchladím
pot z čela stéká, proudy vody se vlní
opouštím kašnu, míjím své sny
schované, zasuté kdesi v dáli
sama sobě vadím
………………………………………
čas prchá, nic se nevrátí
kéž mi tě život navrátí
……………………………………..
Plížím se městem, neon bliká
Neznámé tváře, peláší jak o závod
Jak tu jsou už tu víc nebudou
Míjí se, jsou spolu, aniž by to věděli
Oči se lesknou, ale tělo nevzlyká
Natahuji ruku a čekám na návod
Jak se sblížit s pobudou, (tím stínem tíže…)
vidím kostel, co se plní v neděli
…………………………………………..
Tiše se modlí spolu
A doma nejsou u jednoho stolu
…………………………………………….
Nohy těžknou, kráčím zpátky domů
Prázdná židle, ze starého dřeva
Letokruhy, kruhy života
Usedám a v uchu cítím tep
Ruce se chvějí, nevěřím tomu
Že zítra vyjde slunce ač je ho třeba
Nemůžu vidět jak blikotá
Není citu, jen pustá step
…………………………………………..
Není citu, jen pustá step
Není citu, jen pustá step………
………………………………………………
Zvony (budoucí funussong dva :D)
Zvony zvoní
Je poledne
Slunce září naplno
Paprsky se prodírají
Pastelovým nebem
Slzy se roní
Ode dne
dnešního. Je jich plno
rány se rozdírají
nehojí se ledem
oči už se neotevřou
víčka tě tak tíží
kolárek už neobepne krk
růženec držíš
oknem odletíš
vzpomínky se nesetřou
jako prach z mříží
už nepolapíš ptačí brk
na věčnosti se zdržíš
mrakem přeletíš
Ach, je mi ouzko, tolik…
Cosi mě škrtí
Tuším čísi odchod
Chci to popřít
Vychutnávám si les
Srnky se vyjímají v polích
Stromy se svůdně vrtí
Je zavřený obchod
Musím se opřít
Cítím bez
Zvony mi zní v uších
Tušení se kryje v mysli
A tebe už nic nebolí
Beznadějně spíš
Jsou Velikonoce
Co se děje v duších
Když už mozek nemyslí
Když už se ničeho nebojí
Když víc nenaplní spíž
Když jsou v zajetí konce
Je večer a já už vím
To tušení se naplnilo
Je zataženo a srdce skáče
Prázdno mě svírá
Děsím se toho
Je noc a já nespím
Přání se nesplnilo
Duše nad tím spláče
Zbyla jen víra
Už jsi pryč od všeho…
Mé řádky píšu
Jen skrytě
Nespatří tvůj zrak
Bez papíru si ryju
Slova do paměti
Ty už jen spíš, tu
v oblacích, nepokrytě
Hejna strak
tě nerozhodí. Piju
doušek vína, tu krev od nepaměti…
Prší:
Prší
Je chladno
Stopy bláta
Smažou se deštěm
Srší
Tvá láska
Beru kus dláta
Končím s dneškem
Zvoní zvonec
Kapitola končí
Pero dopsalo
A papír zčerná
Je-li konec
Zastaví kočí
Tělo zaspalo
Z modré je černá
Oblaka se zatáhla
Mraky plují dál
Měsíc je temný
Oči se klíží
Ochabla síla táhla
Jeden by se smál
Když paprsek jemný
kvapem se blíží
je ráno
už končí noc
pole žlutou září
klidní se dech
temná vráno
letíš až moc
blízko. A v záři
světla slyším slastný vzdech
Vládce:
Nespím sladce
Stín se plíží
V koutě se krčí
Temný vládce…
Mé oči se klíží
Něco však chrčí
Kroky se blíží
Dusím se
Hrdlo selhává
Ke komu vzhlíží
Děsím se
Chůze je belhavá
Jedna země
Drátem zdobená
Reflektor září
Pušky se houpou
Na ramenou
Zvedám se ze země
Jsem celá znavená
Je čtvrtého září
Buňky mi hloupnou
Už nemám řeč plamennou
Léto se mění v podzim
Co bylo i za rok bude
Děsím se dnů
Mnoho tuhých zim
Teplo nezbude
Chci zpátky do snů
Štiplavý pach
Hluk a hněv
Nikde není cest
Chci být prach
A slyšet líbezný zpěv
Ptáků z měst
Kroky jsou tiché
Mohou jen někde být
Jinak jsou trestány zlem
Kalich přeteče
Uvnitř je šero
Touhy jsou liché
Nelze se za ně bít
Páře se lem
Pot rychle teče
Letí holubí pero
Chci ho chytnout
Ruce zmrtvěly
Nohy jsou bez citu
Stačím jen vzdychnout
Vládce zetlelý
Brání úsvitu
Smyčka:
Byl kdysi krásný den
zrovna plnil se mi sen
Kráčím alejí, míjím třešně
Sady kvetou, nevidím přes ně
Hledí na mě dům a já na něj
Žhoucí pocit, už žádná beznaděj
A srdce mi buší, roztírá se teplo
Po těle a já vidím jen světlo
Šlapu po asfaltu, který cítí co den
Tíži nohou a bloumajících těl
Neslyší zvuky, necítí vůně
Jen já vnímám zdálky vrčení túje
……………………………….
a symbol nekonečna
ta osmička, smyčka nekonečná
……………………………….
Tam kde se spí já nastavím zrak
Svíce i růže halí těžký mrak
Lucerny o pomíjivostí tiše hovoří
Konečnost života, už není bouří
Pryč odsud přesně tam, kde vyvěrá
Teplo, sladká vůně a já celá děravá
Trhliny na duši, těžko je přebít
Šedivé zóny, kde nechceš být
Stojím na prahu a cítím se skvěle
Cosi šimrá mě náhle v těle
paže dotknou se mých ramenou
už nemusím mít tvář kamennou
……………………………………………………….
a symbol nekonečna
ta osmička, smyčka nekonečná
……………………………
Ruce, ty dvě větve, co vyrůstají z kmenu
Kéž zůstanou, náhle však vzpomenu
Na mlčící dav tam, kde se věčně spí
Kameny těžknou, není kam je skrýt
Čas uběhnul, ručička tiše tiká
Už není co bylo, světlo matně bliká
Kráčím s holí dřevěnou osudovou poutí
Cesta se klikatí, až se v nekonečno kroutí
S nůší, co tíží má bedra
Hrdě kráčím přes mrazy i vedra
hůl se láme, nohy se bortí
a padá nůše z proutí
je chladno, růže vadnou
není radno když těla padnou
kamsi dolů a symbol nekonečna
ta osmička, smyčka nekonečná
Myšlenka:
Vracím se k myšlence
Položit smuteční věnce
Přímo před svůj práh
A čekat, až se změním v prach
Cosi mám v hlavě
Jen pušky bez hlavně
Odsouzenci a popraviště
Vyhořelé trosky a smetiště
Spousta květin a mašlí
A papír stářím zašlý
Bílé vzkazy a černá stuha
Zlomí se v tužce tuha
Kdosi za úsměvem nosí
Kosu, kterou kosí
Hábit a obličej vybledlý
A v duši naprosto zteřelý
Jen ti cosi v duchu
Našeptává k uchu
Netrefí se do tónu
Vidíš jen kouřovou clonu
Hle, špatně dýcháš
to zplodiny a ty kýcháš
zčernalá krev tryská
a v uších tlakem píská
ústa jsou cítit kovem
jsi zasypaný krovem
úpíš a zkřiví se tvář
vidíš jen rudou zář
ruka vytesaná z kamene
skončí pod jazykem plamene
zem pod tebou se chvěje
a všechno ke konci spěje
Pouť:
Dusot kopyt, prach se víří
Vlní se klasy v poli
Vzduchem hluk míří
k uším. V trávě stvoly
se houpou
Koně pádí bez jezdců
Slunce je ozařuje
Tolik těch slepců
s klapkami vyzařuje
volnost, tak velikou
Potulují se krajinou
Žáby táhnou z rybníka
S krajkou nevinnou
mrak se smýká
Mění se v červánek
Naše stopy se skryly
Čas je umazal neúprosně
Tam, kde psi vyli
Dnes je pusto prostě
Vane jemný vánek
Měsíc je zamžený
Kopyta utichla
A poutník zmožený
Hlesne do ticha
Co krajinou se roztírá
Cesta se ke konci chýlí
Stromy už nenavádí
Intuice se mýlí
Tóny už neladí
Melodie se stírá
Tehdy i dnes:
Tam, kde stálo oprýskané hřiště
Dnes se blýská lesk
Tam, kde byl hákový kříž
Dnes je naleštěné zrcadlo
Proč čas běží…
Proč není žádné příště
Uhodil prudký blesk
Tam, kde byla krysí skrýš
Co mě to napadlo?
Už není mohutných věží
Padly spolu se mnou
A komíny pořád stojí
Kachny spokojeně plavou
Stromy jak hřebínek dohlížejí
Na panelové sídliště
Tam kde se tmou temnou
Svíraly strachy, už se nehojí
rány. Je konec a mou hlavou
vzpomínky blikají, a tak se ohlížejí
na dávné bydliště
Slunce svítí a já žlutou vidím
tehdy i dnes a cosi cítím
jako když kdysi padal sníh
a andílci se formovali ve vločkách
jako když jsme stály před obchodem
Nevím, zač se stydím
Nevím, proč světlem svítím
ve sklepě minulostí svých
paralely světla v tmách
obejdu podchodem
Bylo léto a přehrada zvala
spolu s lesem k vycházkám
větrník na balkoně se točil
v pokoji si zpívám
nechci jít pryč
Kéž bych tehdy znala
budoucnost, člověk je sám.
Nechtěla jsem aby skončil
sen. Únavou zívám
Zlomím tyč
Kam kráčím, když se dívám
zpětným zrcátkem tam,
kde voněl šeřík
a bílá káva v hrníčku
Sedím a koukám
Sama se sebou bývám
Pozitivní střepy vnímám
Míjím keřík
A s ruměncem na líčku
bublinky foukám
Houpu se a mávám nohou
Úsměv mi tvář zdobí
Domy z výšky na mě hledí
Dvanáct pater, tolik dveří
Utíkám do čtverce
Kam jen touhy zajít mohou
Nikdo se nezlobí
Na lavičkách lidi sedí
Čekám až se zšeří
A bude ruka v ruce při večerce
Tehdy i dnes jen zář
Tehdy i dnes tváří v tvář
Očima nic nevidím
Něco však cítím
Kam se nit minulosti poděla?
Je se mnou a co dělá?
Pokračuje v nedohlednu
A já se vždy ohlédnu
A zase vidím jen zář…
Tam, kde se potok skrývá:
Strojíš se, kam pak jdeš
Asi tam, kde se potok skrývá
Kde rostou cukiny
Cesta prachem se víří
Vlahý vzduch tě doprovází
Perník, oblečení i punčový řez
Vše tak voní a kolotoč tu bývá
Všichni tak nevinní
Městečko život šíří
Div se průvod nevyprovází
Mlýne, kam tak hledíš?
Jsi tak mohutný a osamělý
Kam se všichni šinou
V údolí je sláva
Je jarmark
Má lásko, ani nevíš
Jak mrak potemnělý
Sídlí v duši ne mou vinnou
Voní tráva
Píšu si na arch
V ruce něco držíš
Překvapení chystáš
Vůni nasáváš a jásáš
V poledne zvony bijí
Slunce září
Dárek neseš z tržišť
Každým nádechem chytáš
radost. Sebe nedrásáš
tvé touhy se skryjí
v bodré tváři
Ach, osude, bezhlavý jezdče
Kam jsi odvál prach minulosti
Asi tam, kde se potok skrývá…
Ležím v trávě raněná
Temný mrak mě stále tíží
Ukaž mi, milý věštče
Kdy se pohnu ze strnulosti
Kdy má tvář nebude křivá
Kdy nebudu úpět, zraněná
Kdy se světlo přiblíží
Až tě odvezou na káře:
Špatné ráno, hlava bolí
Co se stalo, že je zataženo
Déšť bubnuje
Okna se mlží
Kdy se rány zhojí
A čisté prostěradlo bude nataženo
Deštěm touha pluje
Co mě tu drží?
………………………………….
Nikdo se s ničím nepáře
Až odvezou tě na káře
Bude už pozdě
………………………………….
Chci trhat plody života
V prosluněných sadech
Co to vidím? Kříž a průvod
vkročil na náměstí…
Cosi se v myšlenkách mihotá
Hluboký nádech…
Promnu oči, snad mám důvod
Sen cosi dobrého věstí
……………………………..
Nikdo se s ničím nepáře
Až odvezou tě na káře
Bude už pozdě
………………………………….
Kloním hlavu jak oběšenec
Pálí mě na hrudi
Štiplavý kašel mě dusí
V popelníku jsou špačci
Život, ten obnošenec
Všichni jsou vzteky rudí
Jeden může, další musí
Střelou plaší se špačci
………………………………………..
Nikdo se s ničím nepáře
Až odvezou tě na káře
Bude už pozdě
…………………………………
Mžourám, oči přivírám
Spánek mě osvobozuje
Na rozbřesk se těším
Doufám v lepší den
Pořád jen tupě zírám
Pořád mě něco svazuje
Jen se znovu zděsím
Chci upadnout v další sen
……………………………………
Nikdo se s ničím nepáře
Až odvezou tě na káře
Bude už pozdě
Jsi sám:
Jdeš, máš v patě trny
Míříš na sráz strmý
Blesky šlehají
Bahnem se Brodíš
Kam spěješ potají?
Je zima a ty se potíš
……
Jsi sám
……..
Jdeš špatnou stezkou
Nohy ti těžknou
Hlavu otáčíš
Nevidíš nic
Oči protáčíš
Zabereš víc
…….
Jsi sám
….
Do kroku jsi přidal
Špatným směrem ses vydal
Nikde nikdo není
Stmívá se a slepneš
Nic se nemění
S nikým se nestřetneš
……….
Jsi sám
…
Těžce dýcháš
Už nepospícháš
Zklidnil se krok
Stojíš a nechápeš
Uběhne další rok
A ty pořád stejně tápeš
…
Jsi sám
Rubáš:
Zase se setmělo
Kopyta dusají, dýchám prach
Kam hledím
Když nic nevidím
Takhle to být nemělo
Zase cítím jen šílený strach
Sama se sebou sedím
A vím, že vůz neřídím
Co se děje, když mi zvoní v uších?
Co se děje ve špinavých duších?
……………….
Osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
A osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
……………….
Ve svěráku tísní se tělo
Trýzní se, stoupá tlak
Je šero, zase!
Poletují jen světlušky
Doutná prastaré dělo
Padají mosty a na nich vlak
končí na své trase
v údolí vytváří stružky
Co se děje, když mi zvoní v uších?
Co se děje ve špinavých duších?
………………………………….
Osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
A osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
………………………………………..
Podlamují se kolena
Zemdlené ruce visí
Černá tma je kolem
Koruny stromů ztmavly
Kolem vidím polena
Mám oči rysí
Vidím cosi za polem
Strašáci na mě mávli
Co se děje, když mi zvoní v uších?
Co se děje ve špinavých duších?
…………………………………..
Osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
A osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
…………………………………..
Sýpu, mám divný dech
Všechno mě svírá
Bloudím bažinou
Už nemám sil
Myslím na nápisy na zdech
Samý podpis z nich zírá
Chci jít krajinou
Kde se v potoce každý myl
Co se děje, když mi zvoní v uších?
Co se děje ve špinavých duších?
………………………….
Osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
A osud už mi rubáš ušil
Kdo by to byl tušil
………………………….
Oblíkám se do rubáše
Už neuvidím mikuláše
Ani tři krále, ani ježíška
Už nic neriskuji, nic nezískám
Uzavírám pomalu truhlu
Není mě vidět z žádných úhlů
Tísním se v malém prostoru
Chci se z dálky dívat na oboru
Snění:
Co dělám, když sním
Přemýšlím, kam s ním
S tím mrakem těžkým
Chci zazvonit zvoncem břeskným
………………………………….
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Proč tu jsem, nevím
Proč zase sama sedím
Teplotu nenaměřím
Nikomu nevěřím
……………………………………..
Něco snad mám
Navzdory tmám
Možná to někomu dám
Svůj dar dál předám
……………………………………..
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Proč tu jsem, nevím
Proč zase sama sedím
Teplotu nenaměřím
Nikomu nevěřím
………………………………
S trnovou korunou na hlavě
Pouštím se do propadliště, bezhlavě
Už nebude žádné teď, právě
Nebudu víc ležet v trávě
…………………………………….
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Chci se dočkat konce
Ah
Proč tu jsem, nevím
Proč zase sama sedím
Teplotu nenaměřím
Nikomu nevěřím
Děs:
V hlubinách vod se skrývá
Vždy tma tam bývá
Budí děs
Kamsi se upřeně dívám
Ani nehlesnu, nezpívám
Neštěkne pes
Hmmm třesu se
Hmmm děsím se
Hmmm nepletu se
Hmmm objeví se
…………………………..
Stojí přede mnou
Není na kolenou
Vřeští a píská
Najednou se blýská
Stojí přede mnou
Není na kolenou
Vřeští a píská
Najednou se blýská
……………………………
Zachvátil mě strašlivý chlad
Ta děsivá tvář, není mlád
Je stár
Co vráska, to upomínka
Bleskne mi v hlavě vzpomínka
Cítím zmar
………………………..
Hmmm třesu se
Hmmm děsím se
Hmmm nepletu se
Hmmm objeví se
…………………………..
Stojí přede mnou
Není na kolenou
Vřeští a píská
Najednou se blýská
Stojí přede mnou
Není na kolenou
Vřeští a píská
Najednou se blýská
……………………….
Hledím do té tváře
Je bez svatozáře
Pořád děsí
V ruce rezavé žezlo
Sotva do ruky se vlezlo
Hlavu mi svěsí
……………………………
Hmmm třesu se
Hmmm děsím se
Hmmm nepletu se
Hmmm objeví se
…………………………..
Stojí přede mnou
Není na kolenou
Vřeští a píská
Najednou se blýská
Stojí přede mnou
Není na kolenou
Vřeští a píská
Najednou se blýská
Zachraň mě:
Něco zevnitř mě zase drtí
Klátím se, kulhám
Chci to dát pryč
Snad to zahojím, ocas se vrtí
Zmateně šilhám
Vezmu rýč
Zaryji to do hlíny
S tváří obludnou
se rozloučím
Cítím tolik viny
S tou tíží mohutnou
Ještě se neloučím
……………
Hlavu nedržím rovně
Bojím se, že jde po mně
…………………..
Zachraň mě
Sundej mi otěže
Nechci to protože
Chci klid
Ubraň mě
Věnuj mi růži
Chci svou kůži
bledou mít
……………….
Stoupám na kraj hrany
Ruka mě přiškrcuje
Drásá mě to
Čekám na zvon hrany
A až mě rozcupuje
Vidím léto
Obrázky se mihotají
V hlavě je teplo
Vůně trávy se line
Kochám se jimi, potají
Něco se leklo
Ruka mě mine
……………………
Hlavu nedržím rovně
Bojím se, že jde po mně
……………………
Zachraň mě
Sundej mi otěže
Nechci to protože
Chci klid
Ubraň mě
Věnuj mi růži
Chci svou kůži
bledou mít
……………………..
Končím, tepe mi žíla
jen slabě. Ve větru
listí se houpe
Zahledím se a tu víla
Zjevila se v jitru
Kůže se neloupe
Svíce matně dohořívá
Slabým dechem
ji sfouknu
Snad už přihořívá
Zteřelým měchem
Oheň rozfouknu
…………………….
Hlavu nedržím rovně
Bojím se, že jde po mně
……………………
Zachraň mě
Sundej mi otěže
Nechci to protože
Chci klid
Ubraň mě
Věnuj mi růži
Chci svou kůži
bledou mít
Dvě já:
Minulost se všude skrývá
Tu krásná, tu smutná bývá
Klečím a prosím
Květiny nosím
Zvoní kostel a s ním cinkají strachy
Kam půjdu, když nemám prachy
Vzpomenu na to, co bylo
Jak slunce do oči bilo
Uf, orosí se mi teplem čelo
Svléknu do naha své tělo
Obnažím taky duši
Co víc dát, kdo to tuší?
…………………….
A tak schvácená kráčím a loučím se
Pořád a pořád se loučím
To mé druhé já volá a touží se
Přiblížit k loučím
Pořád jen teskní a sebe bičuje
Kdo ví, kdo to určuje…
…………………..
Hm, je mi strašná zima, až to není zdrávo
Šeří se a je tak podivně sychravo
Krčím se v koutě
Chci jít na poutě
Kéž bych si tam milost vyprosila
Kéž by se jen pro mě tráva orosila
Místo mých očí
Vždyť hlava se z toho točí
Netuším, co to vlastně dělám
Jednou stojím, jindy běhám
Jednou bílá, potom černá
Nejsem sama sobě věrná
…………………………….
A tak schvácená kráčím a loučím se
Pořád a pořád se loučím
To mé druhé já volá a touží se
Přiblížit k loučím
Pořád jen teskní a sebe bičuje
Kdo ví, kdo to určuje…
……………………..
Dvě židle, jeden stůl, jedna peřina
Jsem to já! Prchá mi další vteřina
Jedno tělo a hlava
Co není andělsky plavá
Otáčím se na nízkém podpatku
Vstříc dřívějšku, upravím patku
Jen úsměv a radost
Absolutně žádná starost
Praští mě do tváře přítomnost
Chci zbudovat pevný most
Chci propojit dva body
Chci sedět blízko vody
……………………………
A tak schvácená kráčím a loučím se
Pořád a pořád se loučím
To mé druhé já volá a touží se
Přiblížit k loučím
Pořád jen teskní a sebe bičuje
Kdo ví, kdo to určuje…
…………………………
Most je chatrný, leč stojí
Žiji tím co bylo a co se pojí
s mou rozdvojeností
jedno já umírá, druhé hostí
sváteční tabule rozprostřená
jedlíky zcela zpustošená
tolik radosti, musí se to zapít
jedno já žije a chce se napít
Druhé chátrá, pořád jen pláče
Srdce tak moc pomalu skáče
Kam se vydá?
Nikdo jej neuhlídá
……………..
A tak schvácená kráčím a loučím se
Pořád a pořád se loučím
To mé druhé já volá a touží se
Přiblížit k loučím
Pořád jen teskní a sebe bičuje
Kdo ví, kdo to určuje…
Cesta:
Na hlavě klobouk, sama si hvízdám
Dívám se do nebe, ptáci míří k hvězdám
Kráčím pěšky, boty nemám, jdu bosa
Míjím hnízda, ale neštípne mě vosa
Hmmmmmmmmmmmm
Hmmmmmmmmmmm
Je příjemně, zní v uších melodie
Salve Regina, misericordie
A Benedicta tu in mulieribus
Lhostejno, že mi ujel autobus
Hmmmmmmmmmmmmmmm
Hmmmmmmmmm
Míjím lány a krásná boží muka
Nikdo mi na rameno neťuká
Jsem oproštěná od opratí
Jsem tulák, co se vždy ztratí
Hmmmmmmmm
Hmmmmmmmm
Pyšné vrby z dálky se kymácejí
Myšlenky z hlavy se vytrácejí
Dýchám čistý vzduch a jsem sama
Jen listí, klasy a žlutá sláma
Hmmmm
Hmmmmmmmmmm
Stopy na podtácku se vpíjí
Další poutníci mě míjí
Sedím a čichám vůni větru a okolí
Zamířím k sloupům do polí
Hmmmmmmmmmmm
Hmmmmmmmm
Pot proudí po těle a teče pryč
Zakopnu o vyfouknutý míč
Kočky se předvádějí na silnici
Hodím do kašny pro štěstí minci
Hmmmmmmmmmmmmm
Hmm
Mince plave, až se potápí
Směšný ten, kdo se utápí
v marné naději na štěstí
Snad aby odehnal své neštěstí
Hmmmmmmmmmmmm
Hmmmmm
Milost:
Dívám se jak růže zvadly
Kam všichni tak spěchají
Prosím zas a znova o milost
Někdo hledí za mříží
Ty květy zcela opadly
Spoušť za sebou nechají
ty davy mířící tam, kde je dost
prázdna, co s temnem se kříží
………..
Květiny dolů padají
Na oknech už nemají
místo
………..
Záda mám shrbená
Kleknu si do kouta
Házím hrách na zeď
Zrak mám zamžený
Má ruka poraněná
Sundá železná pouta
Snažím se vzbudit paměť
Mám mozek zkažený
…….
Záda mám v křeči
Necítím něčí
ruku
………
Nemohu si na nic vzpomenout
Čas uplynul jak voda
Šestý rok a stále je mlha
Píšu dopis na věčnou památku
Nejde nic zapomenout
Smutek se vždy poddá
Stíny převeliké vrhá
Chodím divně, pozpátku
…..
Hlavu mám vypnutou
Sundávám dýku vetknutou
do hrudi
Tučňák:
Chci se v tučňáka proměnit
Souš za širé moře vyměnit
Chci plout až za obzor
Chci cítit nekonečný prostor
……..
Hmm, ačkoliv řeším depresi
Vím, že ji nevyřeším represí
Neberu si vůbec servítky
Objednám další pivo u servírky
Vrní mi zase mobil
Píše zase nějaký debil
Ach bože, chci, aby nebyl
Chci, aby mobil zvuku pozbyl
Hrkne ve mně, cítím škrcení
Bojím se, jako při setmění
Bojím se tmy, přiznávám
Lásku světlým dnům vyznávám
……………..
Chci se v tučňáka proměnit
Souš za širé moře vyměnit
Chci plout až za obzor
Chci cítit nekonečný prostor
……………..
Nesnáším ty děsy, ten strach
To myslím jen na to, jak se změnit v prach
To palčivý cosi za hrudním košem
Jako když ti někdo tahá s nosem
Otřesu se, jako by mě někdo vylekal
Řeka se promění v kal
Neplyne už klidně
Netvářím se vlídně
Chci ticho a klid nic neřešit
Necítit nic, na nic se netěšit
Ten pocit, kdy vše podivně plyne
Jako bych si šlehla, ploužím se líně
………….
Chci se v tučňáka proměnit
Souš za širé moře vyměnit
Chci plout až za obzor
Chci cítit nekonečný prostor
Samota:
Kráčím s taškou přes rameno
Je noc a září lucerny
Dumám, cítím se ztracená
Nechci do žádných očí hledět
Bolí mě z chůze koleno
Oblohou táhnou mraky černý
Jsem uvnitř zraněná
Nechci nic vědět
Chci jen tiše sedět…
Nechci víc, abys byl můj
Nechceš běžet, tak stůj
Já si však budu sama stále
Budu jediná stát sama v sále
Před dychtivým davem
Budu se tetelit blahem
Vydávám zákaz vstupu
Svůj prostor si střežím
Má dlaň dotýká se jen mé dlaně
V hlavě cítím tlak
Nevychází zvuky z trupu
Nepospíchám, neběžím
Nočním polem toulají se laně
Upřu na ně zrak
Nade mnou krouží mrak…
Nechci víc, abys byl můj
Nechceš běžet, tak stůj
Já si však budu sama stále
Budu jediná stát sama v sále
Před dychtivým davem
Budu se tetelit blahem
Vracím se na pevnou půdu
Mám ji pod nohama, jistou
Neškobrtám, mám klidnou chůzi
Dech se mi klidní a oči klíží
Jsem zpátky a navždy tam budu
Piji ze studánky vodu čistou
Žádné chvíle hrůzy
Můj kýžený klid se blíží
A ke mně směle míří…
Nechci víc, abys byl můj
Nechceš běžet, tak stůj
Já si však budu sama stále
Budu jediná stát sama v sále
Před dychtivým davem
Budu se tetelit blahem
Konec:
Nazouvám si boty
Kráčím kamsi do neznáma
Až se vrátím, stůl bude prázdný
A židle zůstane osamělá
Není se čemu divit, to ty!
Už budu navždy sama
Neuslyším tvoje slova žádný
Má hlava zůstane potemnělá
………..
Okno vrzne
A venku mrzne
Nemám kožich, je mi zima
A všechno je to naše vina
…………
Zabořím nos do moudrých knih
Oči mi těkají nedočkavě
Monte Christo zvítězí
A Napoleon zemře mlád
Vidím až příliš v nich
Myšlenky utíkají – nerouhavě
Nejsou mi přítěží
Nebude víc ztrát…
……………
Okno vrzne
A venku mrzne
Nemám kožich, je mi zima
A všechno je to naše vina
…………
Bylo mi 16, dnes 25
Čas protekl až příliš rychle
Co bylo, někde pořád trčí
Pravdu se až na konci dozvím
Pořád otáčím kapitolu zpět
Můj příbytek je malá krychle
Šedý prostor, co se ve mně krčí
Je mou zkázou, o tom dost vím
……….
Okno vrzne
A venku mrzne
Nemám kožich, je mi zima
A všechno je to naše vina
…………..
Píšu si svůj epitaf
A tělo zaživa měním v prach
Lehám si sama na máry
Pod sebou si větev řežu
Snaha změnit stav
Kolísá a já jsem sebevrah
Co nebude jezdit s kočáry
Alespoň sama sobě nelžu
……..
Okno vrzne
A venku mrzne
Nemám kožich, je mi zima
A všechno je to naše vina
Virtuální (slovní) blitinky od carevničky 